Barvyzivota

NAŠE POŠTOLKY

Před dvěma lety se k nám přistěhoval páreček poštolek.Přímo na balkoně.Vrátila jsem se tenkrát z lázní kde jsem strávila nádherné tři týdny po operaci kyčle.Jednou tak nad ránem mě vzbudilo takové zuřivé skřehotání.Netušila jsem co by to mohlo být.Za chvíli utichlo a já znovu usnula.Další den se scénka opakovala.Aniž bych cokoli tušila,rozhodla jsem se balkon uklidit abych jej mohla jako každý rok osázet květinami ,bylinkami a balkonovými rajčaty.

 Balkon jsem vyzametala ,truhlíky nachystala a zohla jsem se abych odstranila pod židličkami srolovaný molitan.

Odhrnula jsem jsem kus molitanu a zírala jsem překvapeně do vyděšených oček malého dravce,který si ve starém molitanu u nás na balkoně udělal hnízdo."Tak to ty mně tady každé ráno v pět budíš svým skřehotáním,"mudrovala jsem si pod "" vousy"","Copak jsi zač?".

Zadělala jsem molitan zpátky a rozhodla se zjistit copak to je za ptáčka.Prolustrovala jsem skoro celou Wikipedii,a různé stránky o dravcích až jsem zjistila,že se mi na balkoně uhnízdily poštolky.Zalíbil se jim náš balkon,protože na něm byl klid /byla jsem v těch lázních/ a nic je tedy nerušilo při zakládání hnízda.Nu,lépe si vybrat nemohli,a pravda je,že ten rok zůstaly kvůli poštolkám truhlíky opuštěné,a vyrostlo na nich jen pár bylinek ,po kterých v půdě zůstalo z předešlého roku několik vypadlých semínek..A taky mi tam jen tak vyrostly slunečnice,které jsem ještě nikdy nesázela.Možná se tam ujaly semínka ,kterými jsem v zimě krmila ptáky.Kdo ví.

Poštolčata rostla jako z vody,byla to vlastně první rodinka,která se ke mně nastěhovala.Vylétly z hnízda někdy koncem června a začátkem července.Jak se postupně klubaly tak také postupně vylétaly z hnízda...nejmladší Drobek přešlapoval po balkoně ještě dva dny co už všichni vyletěli.Rodičové stále vartovali poblíž a všemožně malého Drobka povzbuzovali až se mu to podařilo.Příroda si prostě umí vždycky poradit a jakmile by člověk přestal svá obydlí upravovat tak by za pár let po lidských sídlištích nic nezbylo...nu,prozatím má člověk ještě navrch,ale pokud si nedá pozor a bude systematicky své životní prostředí ničit tak mu nebude pomoci.

A to nám ukázal rok 2020 . Stačil maličký virus a dělá nám ze života peklo.Kdyby mi o tom někdo řekl před pár lety,hádala bych se,že to není možné.Opak je pravdou.

Přesto přese všechno,nezažila jsem nikdy tak nádherné jaro jako v roce 2020.Zatím co nás virus držel pod zámkem a ven jsem vycházela vlastně jen se psem a do obchodu,musím říct,že obloha byla modřejší a probouzející se příroda barevnější jak v dřívějších letech.

A moje poštolky se vrátily.Měly už přichystán nový domeček kde jsem měla vyřezané okno abych je mohla aspoň jednou denně vyfotit jak rostou..bylo to v ten rok trochu složitější,páreček poštolek byl plašší než ten loňský,a tak jsem si říkala,že se zde nejspíš usídlil jejich potomek,nu přesto se mi nějaké fotečky podařily nafotit,přidám do galerie.

Letos se chystám koupit kamerku abych mohla další poštolky,pokud se mi vrátí ,lépe pozorovat a případně promítnout na web.Tak snad se mi to podaří.Je to nádhera být alespoň takto blíže přírodě.Jsem šťastná,že se podařilo vloni vyvést alespoň čtyři mláďata,kdo ví kolik jich z této rodinky přežilo.Ale kdyby se vrátili tak budou mít opět nachystáno nové čisté hnízdečko pro vyvedení další generace.