Barvyzivota

KDO JSEM.

Jsem máma,bába a už i prabába.

Prožila jsem život pestrý,

Krásné dětství,nechtěné manželství ve kterém se narodily dvě nejstarší dcery.

Druhé manželství,krásné,šťastné,tragické,z něho vzešel syn.

Poslednímu vztahu říkám nemanželství,poslední zoufalý pokus dát dětem rodinu,což se bohužel nepodařilo a z něho se narodilo moje poslední dítě,jediná pozitivní část tohoto vztahu.

Když to všechno shrnu tak jsem vlastně převážnou většinu života své děti vychovávala sama.Byla jsem  máma i táta v jedné osobě.

Přesto nelituji žádného dne který jsem prožila se všemi těmi muži a dalšími lidmi kteří prošli a procházejí mým životem.

Prošla jsem si také mnoha profesemi,vyučila jsem se jako lisařka plastických hmot,nejdříve jsem pracovala u pásu kde se vyráběla odlévaná obuv,potom u kruhu kde se vlastně této obuvi dostávala finální podoba.

Po 13 letech jsem z fabriky odešla,protože mě tato práce nenaplňovala.

Vyzkoušela jsem si několik profesí od kosmetičky podlah,

přes prodavačku novin,finančního poradce,vrátné v tiskařském závodě,pokladní v supermarketu až po řidiče taxislužby.

Každá tato profese mě něčím obohatila a hlavně životními zkušenostmi a také poznáním,že nic z toho co jsem dělala nebylo to pravé ořechové,

jediné wow jsem prožívala když jsem seděla za volantem,křižovala jsem nespočet cest ,mohla zastavit kdekoli mezi poli a kochat se přírodními krásami a představovat si jak je zachytit štětcem na plátno,nebo zacílit hledáčkem fotoaparátu.

Jsem amatér co se týká focení a malování jsem mnoho let zasunula někde do pozadí,prostě na to nebyl čas .

Vždycky byly přednější děti a práce ,která mi vydělávala na účty a na chleba.

Sny a touhy prostě musely stranou protože nebylo chlapského ramene ,které by se stalo oporou ve všedních i nevšedních dnech a ani v nemoci,kterou jsem si musela projít a jež vlastně byla důsledkem přepracování a starostí.

A o tom a ještě jiných životních peripetiích vlastně jsou tyto stránky.

Jsou o věcech kterými si prochází mnoho lidiček ale mlčí o nich,protože mají strach z posměchu nebo nepochopení.

Jsou o prohrách i vítězstvích,o lásce,tajemstvích,nenávisti i tajemnu a vesmírné síle.

A o mojí lásce ke které se vracím po dlouhých letech,a která mně pomáhá zapomínat na starosti,i dnešní neutěšenou dobu,kterou si procházíme.

 Tak to bylo na úvod ,přátelé a já doufám,že to co bude následovat pomůže ne jen mě,ale i dalším lidičkám .

Každý z nás má totiž na tomto světě místo a jisté poslání,a já věřím,že to moje bude jednou naplněno tak abych si mohla říci,až budu odcházet z tohoto světa,že jsem tu zanechala něco pozitivního pro lidi,kteří to potřebovali.

CESTY DOMŮ

Doma je tam kde jsou milující rodiče a rodina.

Nemusí to nutně znamenat jedno místo.

Rodina je společnost vzájemně si pomáhajících lidiček.

Lidiček,kteří si rozumí,chápou se a žijí v podstatě v jedné komunitě

i když třeba roztroušení po celém světě.

Připadá vám to jako Utopie?